Vánoce 2011

Tak nějak nevím, kde začít. Jestli tím, že mě Enďas neustále provokuje svými skoky po třech nohách nebo tím, že Dex se pokouší Enďase uzdravit kousáním do jeho zdravé nohy. No, Vánoce máme šťastně za námi. Pečení cukroví není zrovna moje velké hoby, ale přeci jen nájezdy synátorů a vnoučků ..... a tak i já jsem týden před svátky začala péct. Všechno šlo jak po másle, nakonec mě zbývalo už jen jediné (vyžádané) cukroví - vosí úly. Já je moc nemusím, ale kluci (synátoři) jsou na ně zatížení. 3 hodiny jsem se patlala s těmi titěrnými úlečky, abych vítězoslavně zvolala: "heuréka!" a utřela si ruce. Protože v kuchyni bylo teplo a já je chtěla mít rychle ztuhlé, odnesla jsem 60 kousků na tácu ven, kde jsem je odložila na zápraží - na lavici. Jenže vánoční "točka" a já za půl hodiny už dávno na milé úly zapomněla. Zrzavci chtěli ven, proč ne, že? Otevřela jsem dveře a pustila je. Za nima jsem zase zavřela (nechápu proč když umějí otvírat, proč neumějí zavírat) a udělala těch 10 kroků do kuchyně a v tu chvílí mě projelo hlavou úúúúúúly. Vyřítila jsem se ven a  ........ Enďas dojídal poslední úl. Emoce ve mě tentokrát zvítězily a já zařvala z plna hrdla: "debilové zasr..í". V tu chvíli se z baráku ozvalo: "neřvi, budou si myslet, že je to na mě". Druhý den jsem si to zopakovala a udělala úly nové. Jinak jsem zjistila, že moji zrzavci pažraví, žerou šunkovou rolku s křenem a šlehačkou. Nechala jsem zbylé rolky bez dozoru, s tím, že křen je zatracě štiplavý, ale asi ne pro ně. Jejich žaludek je neuvěřitelný a ani se z toho nepos..li.