Sýr

Posnídala jsem tavený sýr, stačila mě půlka. Zbytek jsem zabalila do staniolu, že ho dám do lednice, ale znáte to, dělám tři věci najednou. Připravím na oběd, dřepnu si k noťasu a najednou "ha, neuklizený sýr, Dex je v kuchyni". No jasně, zmetek si vybalil sýr a krásně vylízal obal a protože to není hlupák, uklidil staniol do pelechu. Byl odhalen. Rozhodla jsem se pro výchovnou lekci, kdy ho přichytím při činu a pak ho odnaučím krást věci ze stolu. Další taveňák na stole, nenápadně odcházím do obýváku a číhám. Dex, naprostý nezájem, zalehne na gauč a dělá mrtvolu. Nevadí, trpělivosti mám dost. Po cca hodině si vzpomenu na výchovnou lekci a letím do kuchyně, sýr nikde, ale ani staniol. "Zmetku, kde je alespoň staniol", zrzoun na mě dělá neuvěřitelné oči: "jako jáááááá?". Hledám staniol (ten nežere, to mám zjištěno), nikde není. Nevadí, já ho to odnaučím. Další taveňák z lednice je nastražen na stole, tentokrát se přichází podívat i Enďas. Enďas ví, že se nic nekrade a znechuceně odchází. Bere sebou Dexe. Taveňák je stále na stole, origoš zabalený. Po dvaceti minutách přicházím do kuchyně a taveňák nikde. Dex má neuvěřitelně nevinný výraz, staniol opět nikde. To už je i na mě dost, protože tohle hraničí už s magií. Po čtvrté už to neriskuji (kdyby přeci jen ten staniol sežral).

Přichází Pavel, tak mu vyprávím o tom malém zmetkovi. Tak se na mě podívá: "A já proč se tady válí ten sejra a já ho pořád uklízím do lednice, aby ho zmetek nesežral". Tak kluci ten "nástražný" sýr dostali za odměnu, že nekradli.