Milý Enďásku, k dnešním narozeninám ti přejeme ze srdce, jen to nejlepší pro tvou psí duši i tělo, mooooooc dlouhatááááááánský život s celou svojí smečkou.

Tak nějak nevím, kde začít. Jestli tím, že mě Enďas neustále provokuje svými skoky po třech nohách nebo tím, že Dex se pokouší Enďase uzdravit kousáním do jeho zdravé nohy. No, Vánoce máme šťastně za námi. Pečení cukroví není zrovna moje velké hoby, ale přeci jen nájezdy synátorů a vnoučků ..... a tak i já jsem týden před svátky začala péct. Všechno šlo jak po másle, nakonec mě zbývalo už jen jediné (vyžádané) cukroví - vosí úly. Já je moc nemusím, ale kluci (synátoři) jsou na ně zatížení. 3 hodiny jsem se patlala s těmi titěrnými úlečky, abych vítězoslavně zvolala: "heuréka!" a utřela si ruce. Protože v kuchyni bylo teplo a já je chtěla mít rychle ztuhlé, odnesla jsem 60 kousků na tácu ven, kde jsem je odložila na zápraží - na lavici. Jenže vánoční "točka" a já za půl hodiny už dávno na milé úly zapomněla. Zrzavci chtěli ven, proč ne, že? Otevřela jsem dveře a pustila je. Za nima jsem zase zavřela (nechápu proč když umějí otvírat, proč neumějí zavírat) a udělala těch 10 kroků do kuchyně a v tu chvílí mě projelo hlavou úúúúúúly. Vyřítila jsem se ven a  ........ Enďas dojídal poslední úl. Emoce ve mě tentokrát zvítězily a já zařvala z plna hrdla: "debilové zasr..í". V tu chvíli se z baráku ozvalo: "neřvi, budou si myslet, že je to na mě". Druhý den jsem si to zopakovala a udělala úly nové. Jinak jsem zjistila, že moji zrzavci pažraví, žerou šunkovou rolku s křenem a šlehačkou. Nechala jsem zbylé rolky bez dozoru, s tím, že křen je zatracě štiplavý, ale asi ne pro ně. Jejich žaludek je neuvěřitelný a ani se z toho nepos..li.

Tak Enďas si dokázal zlomit prostřední část prstu na zadní pravé noze. Ach jooooo. Dneska jsme absolvovali návštěvu u veta. Enďas RTG  zvládnul naprosto famózně, tak nebyla třeba ani sedace. Pan doktor konstatoval, že je rozdrcená část prstu a prst je vybočený. Narovnání a bandáž zvládnul Enďas opět naprosto v klidu, nehnul ani brvou a nechal veta nožičku spravit. Dostali jsme velikou pochvalu za naprosto úžasného psa, který se chová (hlavně na RR) tak jak správný pes má. Jen mě rozum nebere, jak k tomu vlastně došlo. Kluci normálně běhali a to nijak extra rychle, když se mě zdálo, že mají příliš velkou vzdálenost, zapískala jsem na ně. Kluci se normálně otočili a přiběhli. Žádný extra trysk, normálka. Po doběhu začal Enďas kulhat, př tom nezaječel, neupadl, prostě nevím jak se to přihodilo.

Zítra bude chodit Mikuláš a u nás padal první sníh, no sníh, to se dá říci jen s nadsázkou. Sníh s dešťem. Dlouho jsem otálela doma a vyhlížela trošku modrou oblohu. Pak se vytoužené sluníčko ukázalo a my vyrazili ven. Foukal vichr a když jsme vylezli na kopec, bylo mě naprosto jasné, proč se Enďas courá a neustále by se otáčel k domovu. No jo, člověk má dát na předvídavost zvířat. Když jsme byli cca 2 km od domova, zatáhlo se, začalo foukat ještě víc a nastala "čína". Ledové krystalky nás bičovaly ze všech stran, Dex je přírodní živel sám o sobě, ten si možná ani nevšimnul, ale Enďas .....?  Vylepšil svojí loňskou taktiku. Přískokama se blížil k domovu a schovával se do škarpy. Dexí nechápal a chodl se pokaždý podívat co tam ten Enďas má. Enďas skrčený ve škarpě v pololeže a polosedě (bacha mohl by si namočit břicho) a poskakující Dex. Dorazili jsme domů úplně promočeni. Sotva jsme za sebou zavřeli dveře, vysvitlo sluníčko. Zkusila jsem na Enďase: "nepůjdeme ještě ven?", po jeho opovržlivém pohledu, jsem pochopila, že pro dnešek už toho bylo dost.

Nevím jestli se mě to nezdá, ale mám pocit, že je v poslední době hodně RR k adopci, nalezených, odložených, hledajících nové páníčky. Znám názor, že RR je miláček, vhodný pro každého, naprosté neviňátko. Ten pocit jsem nikdy neměla a nikdy se svýma klukama mít nebudu. Jsou to lovci, je jedno, jestli se vrátí za 5 minut nebo za hodinu, ale prostě mají to v sobě. RR samci ve většině případů nesnáší jiné samce (s vyjímkou vlastní smečky a někdy ani  to ne), jsou tvrdohlaví, nesnášejí dril a násilí. Vyžadují důsllednost, důslednost a ještě jednou důslednost. Nikdy nebudu mít jiné plemeno než RR a vždycky budu muset hodně používat mozek, abych byla krok před nima. Předvídat a reagovat. Hodně lidí se mě ptá, jak jsem odnaučila svoje RR lovit. Složitě a zdlouhavě. Nikdy to nebudou psi, kteří můžou do lesa na volno a nevšimnou si srnky, vždycky budou pod kuratelou povelu. Ano, jsou krásní, elegantní, chytří, pohybliví, velcí. Taky je, ale potřeba říci, že jsou to přirození hlídači, obranáři a závisláci. Zdá se vám to výhoda? Pokud nejste zkušení kynolové, tak to výhoda není, naopak. Já prosím, aby každý, kdo uvažuje o RR, zvážil svoje možnosti, jejich hmotnost (kluci mají 40 a 50 kg),  povahu a nenechal se zlákat roztomilostí 7 kg štěňátka. Prosím, uvažujte a pokud RR, tak jedině s průkazem původu, třeba nestandardní, ale s jistotou znalostí povahy a zdraví rodičů.